Filosofie

Nikdy neprohrát ještě neznamená zvítězit... staré japonské přísloví

Karate, stejně jako drtivá většina ostatních bojových umění dbá stejně tak jako na cvičení těla i na cvičení ducha. Dobrý karatista by měl být nejen dobrý bojovník, ale především dobrý člověk. Při cvičení bojového umění je člověk vystaven obrovské fyzické i psychické zátěži a v případě že by tuto zátěž nezvládl mohlo by dojít k nenapravitelným škodám na zdraví. Ke cvičení karate je proto nutné mít velkou dávku sebezapření a poslušnosti.

Žáci jsou postupně a téměř neznatelně vychováváni k úctě sebe samých, svých cvičitelů a svému okolí. Časem se zejména u mladých lidí vyvine vysoká míra odpovědnosti za své konání a mnozí svým příkladem ovlivní i své blízké a známé.

Cílem našeho výcviku není naučit se jak fyzicky zlikvidovat svého protivníka, ale naučit se vyhnout se mu způsobem jež neohrozí nás ani jeho. Naší snahou by mělo být vždy využít našich znalostí a dovedností k ochraně nás i svého okolí před eventuálním nebezpečím, ale nikdy nesmíme našich schopností zneužít.

Ze zkušeností starých i současných mistrů víme, že člověk s disciplinou a sebekontrolou získanou cvičením bojového umění zvládá kritické a stresové situace mnohem lépe nežli ostatní lidé a nemusí to být jen situace kdy hrozí fyzické nebezpečí, ale často jsou to i krize v zaměstnání či v rodinném životě.

Cesta bojového umění je cesta dlouhá a těžká, ale kdo se po ní jednou vydá, zjistí že je jednou z těch mála pravých.

...všichni tři dělají stejný pohyb...